Stránky pre hľadajúcich

Choroby a ich duchovné príčiny, stále aktuálny problém

17.12.2013 21:19

Choroby a ich duchovné príčiny, stále aktuálny problém

***

Rozhovor s Ing. Miroslavom Hrabicom

 
Čo vo Vás samotnom naťuklo záujem bádať v tejto oblasti?

Psáno je, že není v silách člověka cesta jeho, čili jestliže se má dotyčná osoba k něčemu dostat, bude k tomu dovedena, aniž se bude nějak významněji o dané snažit a nemá-li něco být, i když člověk vyvine hodně snahy, jeho záměr se mu (příliš) nezdaří.

A tak i já byl bez jakéhokoliv předchozího zájmu vtažen do pomoci lidem krátce po svých 33-tých narozeninách prostřednictvím podezření na vážnou nemoc manželky. Obavy se nepotvrdily, avšak já se dostal tam, kde (asi) mám být.

Po „otevření“ to šlo velice rychle – schopnosti a informace, o nichž jsem neměl do té doby ani zdání, ke mně přicházely ve velkém množství. Zpočátku, při nastoupení cesty je totiž člověku dáno, co si v předchozím vývoji (své duše) vytvořil. Samozřejmě po prvotním přívalu a trysku si další cestičku musí poctivě prošlapávat sám.

S lidmi a pro lidi jsem do svých 33 let rád pracoval – Bůh si mne, aniž jsem cokoli tušil, vytrvale k mému „úkolu“ připravoval.

 

Aký je podľa Vás základný rozdiel medzi vnímaním partnera z pohľadu muža a z pohľadu ženy? Kde sú základne rozdiely?

Nevím, je-li otázka dobře položena, myslím si, že muž není schopen zcela pochopit, byť se o to má celý život vhodnými prostředky snažit, pohnutky ženské mysli a navíc coby osoba spíše citlivého ražení možná hodnotám většiny mužů nerozumím. Spíše bych si dovolil říct, co podle mého názoru ženám a mužům chybí či přebývá.

Ženám, teplu našich domovů, učitelkám odpuštění a pokory v dnešní době chybí hlavně tohle. V čem jsou výjimečné – v hloubce citu, nádheře, čistotě srdce – to jaksi opomíjejí a k mužským vlastnostem, k síle a budování (svého postavení ve společnosti, kariéry apod.) se až moc obracejí. Žena, která často nosí kalhoty, má obvykle přivřená vrátka svého srdce, možná neuvědoměle se snaží být dominantní a to nejlepší ze sebe nedovede vyjevit. Pokud se Vám zdá život nelítostný a tvrdý, chybí-li Vám láska, skutečně hluboký zájem toho druhého, je to i tím, že ztvrdly jste i Vy, ženy. Vím, že to s námi, muži, nemáte lehké, ale pamatujte – Vy jste pochodněmi dobra, lásky a míru. Máte to těžké, ale kdybyste věděli, jak moc je Vám shůry pomáháno.

Muž je ve svém základu dobyvatel, vcelku vyhledává střet (viz zástupy sportovních fanoušků) a měl by ženu a rodinu ochraňovat. Jenže jak stravou, tak prací a hlavně smýšlením doby je „síla“ mužů nezdravě agresivní, jejich ego silně vzrůstá a deficit ženské něhy k tomu ještě přispívá. Muži nedokáží své ženy obrazně „nosit na rukou“ a hýčkat, pohlazení je pro ně přiznáním vlastní slabosti, zvykli si hojně dělat „co oni chtějí“ (tím víc, čím víc proti tomu jejich životní partnerka protestuje). Než se my, muži, do něčeho pustíme, měli bychom se trochu zastavit a tempo i sebestřednost svých snah trochu „vydýchat“.

 

Aký podiel má na vyliečení viera v to, že keď človek zmení postoje, choroba zmizne? Sú ľudia ochotní tento princíp akceptovať? Dá sa to odhadnúť percentuálne?

Každá nemoc má tři skupiny příčin, tři hlavní kořeny, z nichž každý je potřeba zkvalitněním obsahu dané oblasti alespoň zčásti vytrhnout či nejlépe ho skoro úplně ze zahrady života odstranit. První skupinu příčin onemocnění představuje strava a jiné hmotné, člověka ovlivňující faktory, druhou skupinou je hospodaření dotyčného člověka s fyzickými silami a třetí skupina příčin onemocnění spočívá v jednání člověka, odráží jeho moudrost i skutečné lidství.

Víra je pro vyléčení důležitá, přece je hloupost jít na masáž s názorem: „Lékař mně předepsal masáže, ale stejně mně to nepomůže.“ Víra má různé stupně. Pragmatici, realisté věří lékům, potravinovým doplňkům a vcelku i bylinám (avšak problémem je u nich pít čaje z nich dostatečně dlouhý čas). Lidé nakukující víc za oponu života využívají masáží, bioenergetického působení, věří (různě kvalitním) informacím dostávaným skrze kyvadla, karty, datumy apod. Nejmenší skupina lidí se obrací k sobě jako ke zdroji všech problémů v životě a přiznejme si, že toto obracení je různě kvalitní a co se někdy předkládá za duchovní, osobně hodnotím jako ještě silně pragmatické.

Vyléčit se jenom změnou náhledu na život bez podpory stravy, pohybu, masáží atd. je nesmírně těžké a víceméně to spadá do kategorie zázračných uzdravení – když člověk pro zázrak vytvoří podmínky, Boží milost ho ozáří. Spíše než na zázraky spoléhejte na dobré skutky – dbejte na svou stravu, važte si svých sil a k druhým i k sobě buďte dobří, žijte tak, abyste byli šťastní a aby Vaše štěstí nebolelo druhé, abyste je nesvazovali, nezapomínali na ně při putování za vlastními tužbami.

Když silně masožravý jedinec „uvěří“ a přejde během těžší nemoci na lepší jídelníček a víceméně při něm již setrvá, je to duchovní pokrok. Když člověk pracující s energií, ale dost při tom uplatňující své ego zčásti prozře a zvolá: „Bože, prosím, Ty skrze ruce mé čiň, utvářej mne a ukazuj mi cestu, já toho moc neumím, hodně tápu a chybuji,“ je to duchovní pokrok.

Každý člověk něčemu jinému věří, k něčemu se obrací. A to, v co věří, ho i utváří – povznáší ho, produchovňuje nebo naopak pohlcuje, vnáší do života stíny a radost v něm ničí.

Lze na procenta změřit lásku, cit, touhu být lepší? Obecně je relativně hodně lidí, kteří o léčení (alternativním či klasickém) alespoň něco ví – odhadem asi třetina populace, jenomže málo je těch, kteří o něm opravdu dost ví a osoby, které opravdu Vidí a Ví, byste na Slovensku i v Čechách spočítali na prstech rukou (já k nim nepatřím).

 

Spomeňte našim čitateľom, prosím, zo dva konkrétne príklady z praxe – keď sa pomenovala duchovná príčina, človek sa zmenil a následne vyzdravel?

Aktivní padesátnice měla skoro rok „zatuhlé“ rameno, nemohla zvednout levou ruku ani do vodorovné polohy. Masáže plus cvičení jí pomáhaly jen trochu a na chvíli a brzy nastal okamžik, kdy to k lepšímu ani díky nim nešlo. Až si paní přiznala (byl to ale boj, její oči a smysly chybu dlouho vůbec nevnímaly a nepřipouštěly si), že něco úplně zbytečně a chybně dělá, až odložila ze svých ramen přílišný zájem o vnoučata a dceru, až se odvrátila od lpění a obrátila se ke svému životu, rameno povolilo a po několika masážích byla pohyblivost ruky prakticky normální.

Ženě v důchodovém věku se dva roky přes intenzivní lékařskou i léčitelskou péči nehojil bércový vřed, ačkoli pila organismu prospívající čaje a mazala se mnohými účinnými mastmi. Bércový vřed (viz kniha Hrabica „Co nám tělo říká“) duševně představuje myšlenkami stále oživovanou citovou ránu, kterou stejně nezměníte, jen ji můžete a máte přijmout. S paní jsme si povykládali a při vzpomínce na „křivdu“ způsobenou synem jí i ukápla slzička. Trochu jsem ji slovem i rukou pohladil, pak snídal a večeřela pět dní kaši z pohanky, pila 14 dní 4x denně bylinkový čaj a nohu si mazala „obyčejnou“ měsíčkovou mastí, která předtím vůbec nezabrala a za dva týdny se rána zahojila. Žena samozřejmě v léčbě ještě po jistý čas pokračovala. Proč? K tomu Vám doporučuji si přečíst mou knihu Dar zdraví.

 

 á sa povedať, ktoré “nesprávne” postoje sú v našej populácii najčastejšie? Kde máme najväčšie predsudky vedúce k disharmónii?

Snaha prosadit svou, nevole naslouchat ostatním, nepřijímání odlišného názoru. Jsme málo pokorní, skromní, náš záběr je zbytečně široký a skoro výhradně k pozemskému obrácený. Harmonie, kterou jsme ochotni akceptovat, totiž že 90% dění bude podle našich představ a 10% může být jinak, není harmonií. V životě polovina událostí proběhne podle Tvých očekávání a druhá polovina bude mít průběh zcela opačný a bude Tě učit pokoře. Ničí a z cesty štěstí nás svádí také spěch, tvrdohlavost a pragmatismus. Drtivá většina lidí vyznává chladné účetnické má dáti – dal. Když něco někomu dáš, dobrého pro něj uděláš, on Ti není ničím zavázaný, je to jako když hodíš peníze do studny (nestává se Ti, že je nejprve docela rád hodíš a pak se je snažíš vytáhnout zpět?).

 

Kde je podľa Vás „zakopaný pes“ v prípade výbušných ľudí, ktorí robia na svoje okolie nátlak? Čo zle chápu a k akým chorobám to vedie u nich samotných a k akým  u ich okolia?

Já, já, já, jenom já – vždyť o tom zpívá skupina Olympic. Tyto lidi změníš pouze svým vnitřním pokojem, který z Tebe bude nepřetržitě vyzařovat, a přitom tito lidé budou Tvůj pokoj soustavně rozbíjet. Je to jako v pohádce, je to souboj toho horšího v lidech s dobrech v lidech, je to opravdu moc těžké snášet bolest zlo a neodrážet ho, nevytvářet. Na nespokojence nenápadně pozitivně působte stravou

Každý mnohé chápeme jenom po svém. A co v těchto chvílích nejvíce trpí? Je to srdce (arytmie, infarkty), mozek (mrtvice, zvýšené sklony k alkoholismu a násilí), žlučník, tlusté střevo a pohlavní orgány. U „ohnivých“ lidí je velmi četný výskyt rakoviny (rovněž u osob v jejich okolí, které, třeba tiše a beze slov, s nimi „bojují“).

Každý děláme chyby. Aby jich bylo stále méně a méně, zkusme se obracet k opravdu čistým vzorům, prosme Boha, aby nás vedl a budeme vnitřně silnější a zároveň lidštější. Zušlechťujme druhé tím, že zušlechtíme sebe. Milujme i „nepřátele své“ a odpouštejme. Vždyť kdo trpí – pouze naše malé, nedokonalé a od Boha odvrácené „já“.

Pekne dakujem za rozhovor. 

 

natasa vamosova, vitalita

 

 

Vyhľadávanie

.....

Motto

Môžete tento i onen svet otráviť svojim prianím, myslením a chcením, alebo ho očistne povzniesť ku Svetlu.

Buďte preto riaditelia takého diania, ktoré čistotou myšlienok vedie nahor!

Abdrushin

.....

Když člověk přestává cítit hloubku noční hvězdné oblohy

a neslyší, jak šeptá tráva

anebo se nenaučil cítit tlukot srdce druhého člověka,

získává schopnost ranit - sebe nebo druhého.

Rány zanechávají stopy.

Irina Večerkevič

.....

© 4.6.2012 Svitanie

Vytvorené službou Webnode